… ANEB MŮŽE BÝT Z KLÁRY A KRYŠTOFA RODINA?

Může.

Nelehká cesta k rodičovství_4

 

Každá žena, která prošla procesem umělého oplodnění vám potvrdí, že ta klinika, která ji tento dar početí a narození miminka zprostředkuje, už navždy bude tou její jedinou a nej a nikdo ji nikdy nepřesvědčí o opaku.

Tou naší se stala ReproGenesis, pro kterou ostatně píši i tyto řádky. Klinika je to brněnská, sídlící v impozantní vile usazené uprostřed zahrady, která mi opakovaně bere dech.

Když jsme přijeli poprvé na konzultaci, navzdory běžným obavám a strachům jsem kdesi uvnitř ucítila vyrovnaný klid, o který jsem se rozhodla následující léčbu opřít. A i když jsem se plánovala chovat obezřetně skepticky, v průběhu rozhovoru s lékařem jsem se nepozorovaně uvolnila. Nesliboval nám žádné zázraky, nekasal se úspěchy, nepodsouval závěry. Působil přirozeně dojmem odborníka na svém místě, který si uvědomuje, jak pro nás citlivou situaci řeší a že ji sám nebude brát na lehkou váhu. Mluvil s námi jako s Klárou a Kryštofem (vypůjčeno), kterým dítě chybí a potřebují pomoc a ne jako s anonymním párem v pořadníku. Co navíc dokázal pro mě samotnou bylo, že jsem najednou byla schopná oddělit možné od nemožného. Teď jsem vnitřně konečně přijala fakt, že pokud šanci otěhotnět mám, tak prostě otěhotním, pokud tam ta šance není, tak ne. Toho jsem doposud schopná nebyla. A to bylo tak osvobozující!

Jsem absolutně přesvědčená, že právě díky individuálnímu, pečlivému a starostlivému přístupu byl schopen náš ošetřující lékař celkem rychle určit, kde by mohl být v našem případě problém. Zvážil naše předchozí vyšetření, průběh léčebných cyklů a kam jsme se v předchozí léčbě dostali. Doporučil metodu, která by mohla odhalit příčinu. A ta metoda samotná se týkala Kryštofa a ne mě.  Páni!

Nakonec se právě díky této metodě – PICSI – ukázalo, že i když se Kryštofovi plavci tvářili na spermiogramu pokaždé jako učinění šampioni, tak přece jen to byli oni, kdo měli problém. Touto metodou se zjistilo, že většina jeho spermií nenese na hlavičce receptor, který se váže na buňky, které obklopují vajíčko. Takže i když jsou to spermie bojovné a mrštné, nemohou se díky této poruše dostat do vajíčka… Bingo!

Kryštof tváří v tvář této informaci nepropadl panice, aspoň ne veřejně. Jako správný chlap zaťal zuby a předstíral, že to s ním nic nedělá. Ale já moc dobře věděla, jak velká rána to pro jeho ego musí být…

Podstoupili jsme třetí cyklus. Probíhal úplně jinak. Dokonce jsem před transferem a po transferu absolvovala úplně poprvé v životě  profesionální akupunkturu, kterou klinika svým klientkám v rámci léčby poskytuje.

Z 8 odebraných vajíček jsme měli oplodněných 7 a z těch se nám „vylíhla“ 4 kvalitní embrya! Lékař navrhl vzhledem k mému věku (tak to jsem zase nesla těžce já, vždyť jsem snad ještě mladice!) provést transfer jen jednoho embrya, abychom se vyhnuli riziku případných komplikací, které s sebou vícečetné těhotenství od určitého věku ženy přináší. Kultivaci embrya jsme nechali na doporučení do 5. dne, abychom se co možná nejvíce přiblížili úrovni „nejpřirozenější“.  Další 3  embrya jsme si nechali zmrazit.

A jak to dopadlo? Test byl pozitivní a já málem nedýchala v obavě, abych tu druhou čárku nevyplašila. Byla jsem opravdu těhotná! Chodila jsem pak sama kolem sebe po špičkách, usmívala se jako Mona Lisa a i když jsem se o to malé uvnitř hrozně bála, něco mě ubezpečovalo – neboj se, dobře to dopadne. A ano, dopadlo to. Narodila se nám krásná zdravá holčička.

Možná, že by tyto řádky měly větší vypovídající hodnotu, kdyby to psal někdo, u koho to nakonec nedopadlo a sen o své rodině nenaplnil. Někdo, kdo by dokázal s odstupem času i tak konstatovat, že i když se to nepovedlo, tak ví, že pro něj bylo uděláno absolutní maximum.

Ale zase rozumím tomu, že kdyby se žena, která už na další snažení nemá prostě sílu a rozhodla by se touto cestou vypořádat se svou bolestí, udělala by tak vlastně pomyslnou definitivní tečku a zavřela za svým snažením dveře. A to si myslím, že zřejmě jen tak nepůjde, protože jsem si sama na sobě ověřila, že my ženy stejně vždycky pod všemi těmi nánosy bolestí, strachů a frustrací aspoň malinko doufáme a to nám dává sílu, aby se nám mohla i zdánlivě nemožná přání plnit…

Přeji vám všem, kteří touto nelehkou cestou jdete, aby vás na ní čekalo splnění vašeho největšího přání za odborné pomoci těch, u kterých budete vědět, že v tom nikdy nejste sami.

Podívejte se na články z dalších kategoriích našeho blogu