TENTO DOPIS MOŽNÁ PÍŠU JMÉNEM VŠECH VDĚČNÝCH RODIČŮ, KTEŘÍ PRO TO, ABY SE RODIČI MOHLI STÁT, POTŘEBOVALI POMOC DÁRKYNĚ VAJÍČEK.

TENTO DOPIS URČITĚ PÍŠU Z CELÉHO SVÉHO SRDCE. A TENTO DOPIS PÍŠU PŘEDEVŠÍM TÉ „NAŠÍ“ DÁRKYNI, ABY VĚDĚLA, STEJNĚ JAKO OSTATNÍ ŽENY, KTERÉ SE ROZHODNOU PRO POMOC NEPLODNÝM PÁRŮM DAROVÁNÍM VAJÍČEK, JAK VELKÝ DOPAD JEJICH ČIN NA KONKRÉTNÍ PÁR MÁ, TAK JAKO MĚL I NA NÁS. 


Stali jsme se šťastnými rodiči naší dcerky díky dárkyni vajíček, které budeme už navždy vděční. Naši dárkyni neznáme. Víme jen její prověřenou anamnézu, barvu očí a vlasů, věk, váhu, výšku a její krevní skupinu. A taky víme, že tato mladá žena z nějakého důvodu darovala vajíčka, abych já, 39letá, mohla konečně otěhotnět.  

S manželem jsme se snažili o miminko celkem pět let. Dva roky sami, další tři pak již za pomoci asistované reprodukce. Byly to roky, které se najednou proměnily v temné období prolnuté několika stěžejními body, kdy se mi s každým dalším prováděným těhotenský testem svíral žaludek k omdlení, kdy mě každý další začátek menstruace položil doslova na lopatky a kdy jsme se dostali do absurdně mechanického režimu, do stavu jakéhosi automatického cvičení plodnosti v marnosti. 

I když nám na klinice ihned doporučovali vzhledem k mé nedostatečné kvalitě vajíček léčbu darovanými vajíčky, nebyla jsem ochotná poslechnout. Nechtěla jsem. Ta představa mě ničila. Copak nejsem dostatečně ženská na to, abych nemohla zplodit potomka? Umíněně jsem si trvala na svém. Nikoho neposlouchala. A doufala, že se vajíčka zázrakem nějak proberou k životu. A to doslova. 

Změnili jsme kliniku. Tam nás po vyšetření znovu informovali o téměř nulové šanci na otěhotnění. Po mém opakovaném odmítnutí mi ale další IVF pokusy s vlastními vajíčky nerozmlouvali. Po čtyřech neúspěšných cyklech jsem znovu trvala na změně kliniky. Manžel už se v té době jen apaticky vezl. Lékař byl laskavý, ale fakticky věcný. Vysvětlil mi znovu to, co jsem slyšela už jinde. Doporučil nám investovat peníze, které takto plánujeme dál vyhazovat oknem jinam, třeba na dovolenou. Doporučil, tak jako předešlí lékaři, léčbu za pomoci darovaných vajíček. To nikdy nebylo součástí mého plánu na cestě k těhotenství. Plány se ale mění.

Miminko jsem zoufale chtěla. Už od mládí jsem si samu sebe představovala s těhotenským bříškem. Vždy si přála velkou rodinu. Těšila se na tu zkušenost, kdy si udělám těhotenský test a ten je pozitivní. Milionkrát jsem se viděla, jak se dělím o své několik týdnů ukrývané tajemství, rostoucí bříško, s nejbližšími. Před očima měla vyrytý naprosto věrohodný obraz představy, jak ležím na ultrazvuku a sleduji s manželem obrazovku, kde už je vidět tlukoucí srdíčko. A ten obraz jsem nemohla dostat z hlavy. Těšila jsem se na to, jaké to asi bude, až ucítím první kopnutí. Viděla se, jak už s velkým pupíkem nakupuji miminkovské oblečení. Představovala si, co člověk prožívá, když se z něj nový život vyloupne na svět a poprvé toho tvorečka podrží v náručí.

A já toto vše skutečně mohla zažít. Všechny tyto pro jiné tak samozřejmé části života. Každý jeden okamžik této zkušenosti se mi natrvalo vryl do paměti. S intenzitou, která mě pokaždé dojme. Staly se mojí součástí. Dostala jsem možnost přivést na svět nový život, který se ve mně utvořil. Stala se rodičem. A to vše jen proto, že se nějaká žena rozhodla, že daruje svá vajíčka. A já se chci ujistit, že si uvědomuje, jaký dopad mělo její rozhodnutí na náš život. Jestli má vůbec představu o radosti a štěstí, které díky ní jako rodina zažíváme.

Naše neznámá dárkyně, děkujeme. Děkujeme, že jsi překonala své obavy, které jsi určitě během darovacího procesu měla. Děkujeme, že jsi absolvovala celou přípravu k darování. Děkujeme za chvíle nepohody a strachu, které se mohly v průběhu dostavit. Děkujeme za čas, který jsi darování věnovala. Děkujeme za Tvé odhodlání. Za naději a šanci, kterou jsi nám dala. A za ten vůbec největší dar, co nám, kdo kdy mohl dát.

Nikdy asi nenajdeme ta správná slova, jak vyjádřit míru naší vděčnosti. Když jsem nad tím přemýšlela, říkala jsem si, že Tě asi občas napadne, co se s těmi vajíčky, která jsi darovala, stalo. Věř, že když se rozhlédneš kolem sebe a uvidíš něco krásného, zažiješ něco radostného, vzpomeneš na chvíle, kdy jsi byla nejvíc šťastná, věř, že tyto vzácné pocity čisté radosti a naplnění je právě to, co se s Tvými vajíčky stalo, co jsi ze sebe darovala. Přispěla jsi nejen k tomu, že se mohl zrodit nový život. Ale především k tomu, že je díky Tobě té radosti a štěstí kolem zase o kousek víc. 

A svým skutkem jsi jiným naplnila jejich život. Děkujeme. 

 

Podívejte se na články z dalších kategoriích našeho blogu