Protože jsou tyto řádky anonymní, můžu si dovolit přiznat, i když nerada, že mojí úplně první motivací byla informace o finančních kompenzacích za darování, tudíž peníze. Samotné se mi to nelíbí, ale je to tak. Odolala jsem silnému nutkání prezentovat se tu jako svatá a tvrdit, že tím prvním impulsem byla čistě touha pomoci bližnímu svému v nesnázích… Bohužel ne. Aspoň ne hned.

Studuji vysokou školu. Spolubydlící z privátu se mi svěřila (nemyslím si, že zrovna proto, že by vyloženě chtěla, ale aby si ulehčila život a nemusela přede mnou skrývat stimulační léky), že se rozhodla darovat vajíčka.  Samozřejmě, že takovou informaci nenechá člověk jen tak být. Vyptala jsem se jí hned na spousty věcí a ona mi celkem neochotně odpovídala, i když bývá jindy velmi sdílná. Nechtěla to moc rozebírat, přála si to v klidu přejít. Teď už té zdrženlivosti také rozumím, je to opravdu velmi citlivé a skrz na skrz intimní téma.

Ale tehdy už mě ten nenechavý červíček nahlodal, protože jsem se samozřejmě dozvěděla, kolik se za darování vajíček vyplácí jako kompenzace. Vzhledem k tomu, že student  na privátě bez pravidelných příjmů a dotující rodiny je celkem konstantě bez peněz, jsem začala o darování také přemýšlet. Když se pak moje spolubydlící po odběru vajíček vrátila celá a bez zjevné újmy, byla jsem k rozhodnutí darovat zase o něco blíž.

Je složité celý proces darování vajíček výstižně popsat. Jedná se totiž o záležitost emočně komplikovanou, i když to tak hned nevypadá. Musíte být totiž schopné si v sobě srovnat to, že vaše genetická informace, kus vašeho potencionálního potomka, poslouží jiné ženě, aby mohla naplnit svoji mateřskou roli. Musíte být schopné oddělit právě tento fakt, že dáváte jakoby kus svého potencionálního dítěte, od skutečnosti, jakou naději v nový život tímto svým rozhodnutím druhým přinášíte.

Když jsem pak sama procházela procesem darování, kdy jsem za sebou měla všechna vyšetření, kdy jsem o této problematice zjistila možné i nemožné a kdy jsem už byla ve fázi stimulace,  měla jsem v sobě jasno.  O tom, že ano, dobře, prvním krokem k darování byly sice možná peníze, ale to vše, co se k samotnému aktu darování připojilo během této zkušenosti, jsou čisté pohnutky, které  pramení z touhy pomoci.

Plně jsem si uvědomovala situaci ženy, která dítě nemůže bez darovaných vajíček mít. Vnímala jsem míru jejího zoufalství. Představovala jsem si její oči, když se dívaly smutně na miminka jiných šťastných matek. Byla jsem si vědoma toho, co právě prožívá a co já ji mohu poskytnout. Jaký dar do jejího života přinést. A to mě uklidnilo a podpořilo ve mně uvědomění správného rozhodnutí. A nakonec naplnilo úžasným pocitem zadostiučinění.

Kdybych své rozhodnutí k darování za sebe měla nějak shrnout, tak asi takto. Dobrovolné darování vajíček rozhodně není pro ženu záležitostí tak triviální, jako darování sperma. Celý proces je pro dárkyni náročnější, jak časově, tak i fyzicky. A už jen proto si finanční kompenzaci opravdu zaslouží. Protože ve světle toho, co dárkyně podstupuje pro faktickou pomoc jiným, ať už se rozhodla z jakéhokoli důvodu, není vůbec málo a zaslouží si jedině obdiv.

Dárkyně dává ze sebe to, co jiným do života přinese naplnění, radost a štěstí a v konečném důsledku je úplně jedno proč, ale že dává… A to vůbec není málo!

 

<< Předchozí článek Další článek >>